Článek českého rozhlasu: Zájem dětí je nade vše, občas ale jen na papíře

Právo říká, že děti patří svým rodičům, stejně jako rodiče mají právo na své děti. Tomu je podřízena i Mezinárodní úmluva o právech dítěte, přijatá deklarací OSN. Proč i přesto stále dochází k otřesným případům? Povídali jsme si o tom v pořadu Třináctka Plus s odbornicí na rodinné právo, advokátkou Marií Cilínkovou.

Jako vzorové příklady jsme pro naše povídání použili dva aktuální případy. V prvním případě norské úřady odebraly českým rodičům žijícím v Norsku jejich dva syny pro domácí násilí, které nebylo potvrzené. Bratry dokonce rozdělili do pěstounských norských rodin. Matka o syny marně bojuje už 4 roky. Druhý případ je z Čech. Pětiletá holčička u logopedky vyjádřila blízký vztah s otcem. Rozjela se rychlá akce, kdy rodina téměř obratem přišla o obě děti. Otec situaci neunesl a spáchal sebevraždu. 

Případ z Klatov 

„Zákon říká, že rodiče jsou povinni vychovávat své děti tak, aby zajistili jejich zdárný vývoj, tzn. skutečnostní i vzdělanostní, a aby toto činili zejména dobrým příkladem svého chování. I zákon připouští výchovné prostředky, ale ne přehnané násilí. Rodič může využít pouze takové výchovné prostředky, které neohrozí dítě na zdraví, neponíží ho a budou přiměřené jeho věku. Každý v rodině má svoji důstojnost, rodiče i děti jsou povinni vůči sobě pomocí, podporou, úctou a slušností. A jestliže se někde něco objeví, ve škole či u lékaře, musí se udělat citlivé prověřování. Policie, soudy i orgán péče ochrany zdraví dětí musí udělat minimální šetření, jestli nehrozí poškození zdraví či života dětí. V tomto případě ale dětem nic závažného nehrozilo. Kdyby třeba zavolali matku a zeptali se jí... Já osobně bych na místě té manželky a matky dětí požadovala náhradu za smrt manžela a táty, i když jim ho to nevrátí, ale toto rozhodnutí bylo rozhodně unáhlené," vyjádřila svůj právní názor na český případ Marie Cilínková. 

Případ odebraných českých dětí v Norsku 

„Tento případ je, alespoň podle dostupných informací v médiích, případem odloženým. To znamená, že by vše mělo být uvedeno do původního stavu. Děti by měly být vrácené matce či rodičům. Zde je i porušená Úmluva o právech dítěte. Pokud to totiž není nezbytnnutné, nemají být sourozenci rozděleni. 80% z nich má k sobě často i blíž než k rodičům, stres a nepohoda je naopak spojuje. Pokud budou norské orgány ochotny vrátit děti, tak to bude ještě dlouho trvat. Napřed musí nastoupit proces rozšíření styku s matkou i mezi sebou, znovu se budou asi muset naučit česky (žijí už 4 roky v pěstounských norských rodinách), teprve pak mohou být chlapci posláni domů do Čech, ale bude to určitě velmi složité, je to velká tragédie mnoha lidí," dodává doktorka Cilínková.